Letos v létě bylo vedro, navíc trvalo neskutečně dlouho. Kombinace těchto dvou věcí okořeněná neklimatizovanou kanceláří způsobovala narůstající otupělost, které jsem se nemohla nijak zbavit. Jediná myšlenka, která se nezvládla vedrem vypařit, byla, že chci někam zmizet. Ihned to nešlo, ale i představa, že se budu mít na co těšit, zabrala a z posledních sil jsem se jala hledat nějaký zajímavý výlet. Bylo mi celkem jedno kam, takže průzkum levných letenek nebyl ničím omezený. Británie mne tentokrát nelákala, ale když se objevil Amsterdam měla jsem jasno. Stačila hodinka a půl a ve spolupráci s booking.com bylo vše naplánované a zarezervované. Velice podobný kousek jsme o dva dny později předvedly ještě ve spolupráci s mojí drahou a výsledný Řím nás čeká už za měsíc.
Moc jsem toho o Amsterdamu nevěděla. Jasně, je to město proslulé svojí otevřeností k homosexualitě a marihuaně s vykřičenou čtvrtí hned v centru. Všeobecné znalosti o Nizozemsku znamenaly ještě cyklisty, tulipány, větrné mlýny, sýry, Van Gogha, soudní tribunál v Haagu a samozřejmě fotbal. Sbírání informací mi vždycky šlo, takže jsem brzy měla seznamy památek, turistických atrakcí a dalších míst, které bych rozhodně neměla minout. Nechtěla jsem ale chodit jen po památkách, tak jsem si vzala na pomoc
článek z oblíbeného blogu
FOOD PAPER TRAVEL. Karolínu čtu poctivě už dlouho, takže její nizozemské zážitky jsem si jen osvěžila. Jediné, co mi lehce nahánělo strach, bylo počasí. Vydat se do Amsterdamu znamená automaticky si přibalit minimálně deštník, ovšem vydat se tam na začátku října je sázka do loterie. Taky mi mohlo celé čtyři dny lít jako z konve, že ano. Měla jsem víc štěstí než rozumu a pršelo jen v noci.
 |
| Před přistáním |
3.října jsem se pěkně usadila do modrobílého letadla KLM a vydala se na cestu. Kromě KLM létá do Amsterdamu z Prahy taky easyJet a dohromady mají minimálně 4 lety denně. Z letiště Schiphol jezdí do Amsterdamu vlak - nádraží je s letištěm přímo spojené. Cesta na hlavní nádraží trvá krásných 15 minut a vlaky jezdí opravdu často.
Amsterdam mě přivítal slunečným počasím a už procházka ze zastávky u kongresového centra RAI a poté čtvrtí
De Pijp, kde jsem měla hotel, slibovala opravdu pěkný výlet. Bydlela jsem v
Bicycle Hotel Amsterdam v klidné ulici, kde jsem se vážně nemusela bát jít večer sama. Když hledáte ubytování, často narazíte na poznámku o hotelech bez výtahu se strmými schody. Slovo "strmý" zde opravdu nabývá na významu, protože i já, která si cestou ze schodů čtu sms atd., jsem si tady dávala pozor na každý krok, protože jsem čekala, kdy poletím po hlavě dolů. Nic pro špatně pohyblivé (nebo jako v mém případě - nešikovné) osoby!
Pro milovníky umění je De Pijp a její okolí ideální destinací. K proslulému
Museumplein je to asi 15 minut chůze. Na jednom místě jsou soutředěna umělecká díla ze všech možných období. Navíc i architektonicky je to hodně zajímavá kombinace - vedle zdobné budovy
Rijksmusea stojí strohá moderní architektura
Van Goghova muzea. Uvnitř celého komplexu je velká travnatá plocha, kde posedávají turisté i místní. A samozřejmě nelze minout ani jednu z ikon města - Iamsterdam. Zajímalo by mě, zda existuje denní (nebo aspoň noční) doba, kdy jednotlivá písmena nejsou beznadějně obsypána lidmi. Vzhledem k neuvěřitelnému štěstí na počasí jsem se do muzeí nepodívala. Nechávám to na další návštěvu - pochybuju, že podruhé budu mít takovou kliku, že mi nebude ve dne pršet.
 |
| Museumplein - vnitřní travnatá plocha |
 |
| Rijskmuseum |
 |
| Van Gogh museum |
Od Rijksmusea je to pár metrů k
Heineken experience a pak dál do centra. Centrum je přesně takové jako je na všech fotkách, které po netu kolují. Mosty, kanály (neboli grachty), kola, restaurace, kavárny a coffee shopy. Osobně jsem v centru rozhodně nechtěla minout
Bloemenmarkt. Na jaře musí být vážně fascinující, ale i v tomto období bylo na co koukat. Naopak zklamáním (asi jediným za celou dobu) je hlavní
náměstí Dam. Přišlo mi takové celé šedé, studené a nezajímavé.
 |
| Ranní mlha na kraji centra |
 |
| Bloemenmarkt |
 |
| Jordaan - ráj místních hipsterů |
Ovšem za největší zážitek považuji test místních cyklostezek. Půjčit si kolo je nesmírně jednoduché a dostupné, každý hotel má nějaká k dispozici. Za 8 - 10 euro se lze připojit k masám místních a zkusit si nástrahy místní dopravy. Můj milovaný Hradec je město cyklistům velmi vstřícné, ale na tohle jsem opravdu připravená nebyla. Všudypřítomné cyklostezky, neskutečně tolerantní řidiči, kteří v úzkých uličkách netroubí, ale prostě čekají, až bude místo, aby mohli cyklistu objet a především kola samotná. Horské, trekové, nebo snad silniční kolo u místních nepotkáte. Všichni mají bytelná (a pěkně těžká) městská kola s důmyslnými konstrukcemi na převoz nákupů, kabelek a dětí. Zorientovala jsem se poměrně rychle a den strávený v sedle byl vážně moc fajn. Nakonec snad jen jedna poznámka - dopravní předpisy v Amsterdamu dodržují i cyklisté a to celkem striktně, což u nás rozhodně není pravidlem.
 |
| Nejužitečnější dopravní prostředek |
No a 6. října jsem zase seděla v modrobílém letadle KLM (tentokrát samo letadlo bylo zážitek, KLM Cityhooper Embraer 190 - malinké letadlo jen se 100 místy) a už jsem přemýšlela, kdy se zase vrátím zpátky. Na seznamu věcí, které bych chtěla vidět, jich ještě spoustu zbylo.
I po zkrácení je to neskutečně dlouhé a zdaleka jsem nepopsala všechno. Byly to čtyři plné zážitků umocněné tím, že mě většina lidí považovala za místní a mluvila na mě tedy holandsky. Je to směs angličtiny a němčiny s chrochtavým přízvukem, takže občas jsem i něco rozumněla. Amsterdam je krásné město a určitě jsem ho nenavštívila naposledy!
Žádné komentáře:
Okomentovat