Další z knížek k jejímuž půjčení mě vedl zcela "racionální" důvod. Děti z Bullerbynu jsou má nejoblíbenější dětská knížka a popravdě ji čtu minimálně jednou ročně i teď. Jen tak pro radost. Mám tedy hodně společného s autorem, který považuje právě Bullerbyn za vysněné místo pro život. Na rozdíl ode mne je Gunnar Herrmann po mamince poloviční Švéd a tak mu země není zcela cizí. Kromě prázdnin strávil v zemi i dva semestry jako student, když mu tedy bylo nabídnuto místo severského korespondenta pro německé noviny, nejel úplně do neznáma. Kniha je románovým zpracováním autorových zážitků z prvního roku ve Švédsku. A jak sám autor v poděkování píše:
"Tato kniha je z valné části pravdivá, některé příběhy a postavy jsou však dramaturgicky zhuštěné nebo vyostřené." Možná ještě stojí za zmínku, že kniha byla v originále vydána v roce 2010, tudíž se možná ve Švédsku ledacos změnilo. A nebo taky ne...
 |
Nejen duševní potravou je člověk živ
|
Celý příběh začíná příletem Gunnarovy ženy Stefanie a jeho měsíční dcerky Laury do Stockholmu.
"Zrovna v prosinci! Na přestěhování do Švédska vskutku existují lepší měsíce. ... teď na letišti se mi vlastně všechny měsíce zdály vhodnější než právě prosinec." Ani ve střední Evropě není v prosinci kdovíjak hezky, ale s prakticky neustálou temnotou prosincového Stockholmu se to opravdu srovnávat nedá. Na dalších stránkách se začíná rozvíjet příběh, který kombinuje notoricky známé "reálie" s realitou všedního života. Těžko by mohlo být hned na začátku zmíněno větší klišé než právě IKEA. Nakonec i pro většinu Čechů je IKEA (možná společně s hokejem) asi první věcí, která se jim vybaví při slově "Švédsko". Obyčejný život je na severu Evropy evidentně dost odlišný od našich středoevropských zvyklostí. Posedlost rovností a rozvinutý sociální stát se mohou na první pohled zdát jako nejlepší možné řešení, ale každé
pro má i své
proti. V tomto případě vysoké daně, neskutečnou byrokracii a např. zcela zvláštně fungující trh s bydlením, se kterými se autor potýká v průběhu celé knihy.
 |
| Houpací los Ekorre z IKEA, ovšem jak autor v knize zmiňuje "Ekorre" je švédsky veverka |
Na druhou stranu umí být život na severu Evropy evidentně i mile "normální". Stejně jako v Čechách si nic nedaruje Praha s Brnem (nebo Hradec Králové s Pardubicemi :-)), tak na severu se špičkují Švédové s Nory, Dány i Finy. I přes přísnou regulaci trhu s alkoholem, který lze (až na výjimky) koupit pouze ve speciálním státem zřízeném řetězci, se Švédové rádi a hodně baví. Vánoce, Valborg (30.4.), Midsommar (letní slunovrat) jsou v knize barvitě popsány, takže lze získat poměrně jasnou představu, jak je místní slaví.
A Bullerbyn? Předlohou pro Bullerbyn byl Sevedstorp, kde opravdu najdeme tři červeně natřené statky, na jednom z nich vyrostl i otec Astrid Lindgrenové. Autor nás zavede i do nedalekého městečka Vimmerby, kde strávila dětství sama Astrid a které se stalo
"Světem Astrid Lindgrenové" - tedy světem nejen Dětí z Bullerbynu, ale i Pipi Dlouhé punčochy, Ronji, dcery loupežníka a dalších.
Kniha je od první do poslední stránky plná informací o životě ve Švédsku, jeho severských sousedech, mentalitě místních, údivu cizinců nad místními specifiky, atd. Jedná se o příjemné a oddychové čtení, které se klidně dá číst i po kouskách a stále si čtenář příběh užije.
Na závěr ještě malá exkurze do švédštiny - jedním z nejpoužívanějších slov je "
lagom" což se dá přeložit jako "
tak akorát". A prý to přesně vyjadřuje snahu všech Švédů příliš nevyčnívat, nikdy a nikde. A jak říká
wiki, jedná se o slovo vyloženě univerzální, které se používá prakticky všude - od jídla po emise CO
2.