středa 27. dubna 2016

Přečteno: Gunnar Herrmann - Rok v Bullerbynu

Další z knížek k jejímuž půjčení mě vedl zcela "racionální" důvod. Děti z Bullerbynu jsou má nejoblíbenější dětská knížka a popravdě ji čtu minimálně jednou ročně i teď. Jen tak pro radost. Mám tedy hodně společného s autorem, který považuje právě Bullerbyn za vysněné místo pro život. Na rozdíl ode mne je Gunnar Herrmann po mamince poloviční Švéd a tak mu země není zcela cizí. Kromě prázdnin strávil v zemi i dva semestry jako student, když mu tedy bylo nabídnuto místo severského korespondenta pro německé noviny, nejel úplně do neznáma. Kniha je románovým zpracováním autorových zážitků z prvního roku ve Švédsku. A jak sám autor v poděkování píše: "Tato kniha je z valné části pravdivá, některé příběhy a postavy jsou však dramaturgicky zhuštěné nebo vyostřené." Možná ještě stojí za zmínku, že kniha byla v originále vydána v roce 2010, tudíž se možná ve Švédsku ledacos změnilo. A nebo taky ne...

Nejen duševní potravou je člověk živ
Celý příběh začíná příletem Gunnarovy ženy Stefanie a jeho měsíční dcerky Laury do Stockholmu. "Zrovna v prosinci! Na přestěhování do Švédska vskutku existují lepší měsíce. ... teď na letišti se mi vlastně všechny měsíce zdály vhodnější než právě prosinec." Ani ve střední Evropě není v prosinci kdovíjak hezky, ale s prakticky neustálou temnotou prosincového Stockholmu se to opravdu srovnávat nedá. Na dalších stránkách se začíná rozvíjet příběh, který kombinuje notoricky známé "reálie" s realitou všedního života. Těžko by mohlo být hned na začátku zmíněno větší klišé než právě IKEA. Nakonec i pro většinu Čechů je IKEA  (možná společně s hokejem) asi první věcí, která se jim vybaví při slově "Švédsko". Obyčejný život je na severu Evropy evidentně dost odlišný od našich středoevropských zvyklostí. Posedlost rovností a rozvinutý sociální stát se mohou na první pohled zdát jako nejlepší možné řešení, ale každé pro má i své proti. V tomto případě vysoké daně, neskutečnou byrokracii a např. zcela zvláštně fungující trh s bydlením, se kterými se autor potýká v průběhu celé knihy.
Houpací los Ekorre z IKEA, ovšem jak autor v knize zmiňuje "Ekorre" je švédsky veverka


Na druhou stranu umí být život na severu Evropy evidentně i mile "normální". Stejně jako v Čechách si nic nedaruje Praha s Brnem (nebo Hradec Králové s Pardubicemi :-)), tak na severu se špičkují Švédové s Nory, Dány i Finy. I přes přísnou regulaci trhu s alkoholem, který lze (až na výjimky) koupit pouze ve speciálním státem zřízeném řetězci, se Švédové rádi a hodně baví. Vánoce, Valborg (30.4.), Midsommar (letní slunovrat) jsou v knize barvitě popsány, takže lze získat poměrně jasnou představu, jak je místní slaví.

A Bullerbyn? Předlohou pro Bullerbyn byl Sevedstorp, kde opravdu najdeme tři červeně natřené statky, na jednom z nich vyrostl i otec Astrid Lindgrenové. Autor nás zavede i do nedalekého městečka Vimmerby, kde strávila dětství sama Astrid a které se stalo "Světem Astrid Lindgrenové"  - tedy světem nejen Dětí z Bullerbynu, ale i Pipi Dlouhé punčochy, Ronji, dcery loupežníka a dalších.

Kniha je od první do poslední stránky plná informací o životě ve Švédsku, jeho severských sousedech, mentalitě místních, údivu cizinců nad místními specifiky, atd. Jedná se o příjemné a oddychové čtení, které se klidně dá číst i po kouskách a stále si čtenář příběh užije.

Na závěr ještě malá exkurze do švédštiny - jedním z nejpoužívanějších slov je "lagom" což se dá přeložit jako "tak akorát". A prý to přesně vyjadřuje snahu všech Švédů příliš nevyčnívat, nikdy a nikde. A jak říká wiki, jedná se o slovo vyloženě univerzální, které se používá prakticky všude - od jídla po emise CO2. 


středa 20. dubna 2016

Přečteno: Ben Aaronovitch - Řeky Londýna

Co může být pro skalní fanynku Harryho Pottera větší lákadlo než knížka na jejímž obalu se skví následující "Co by se dělo, kdyby dospělý Harry Potter začal pracovat u policie." To jsem prostě musela zjistit!



Ben Aaronovitch je Brit, který mimo jiné napsal pro BBC dvě řady seriálu Doctor Who, konkrétně  Remembrance od the Daleks (1988) a Battlefield (1989), fantasy mu tedy rozhodně není cizí. Postupem času se od psaní seriálů dostal k psaní novel a nakonec i k sérii o Peteru Grantovi, která začíná právě Řekami Londýna. Stejně jako Harry Potter je Peter Grant na začátku celkem obyčejný, má za sebou dvouletou "zacvičovací " službu u londýnské Metropolitní policie, nevyniká nijak speciálními schopnostmi a jeho budoucím působištěm se má stát Spisový a dokumentační útvar. Tedy pravděpodobně nejméně zajímavé místo, které si člověk u policie může představit. Jenže to by se Peter nesměl při hlídání místa činu v Covent Garden setkat s duchem. Samozřejmě jako průměrný konzervativní Brit těžko akceptuje, že něco jako duchové opravdu existuje, ale velice rychle zjistí, že duchové jsou ta nejméně podivná stvoření, se kterými se lze v Londýně vůbec setkat. Jeho průvodcem na cestě magií se stává vrchní inspektor Nightingale, které sice vypadá na 40, ale jak Peter posléze zjistí, jeho vizáž a věk jsou dvě naprosto rozdílné věci.

První co se Peter naučí rozpoznat (a co z něho udělá učedníka) jsou vestigia a jejich rezidua. Vestigium je otisk nadpřirozena, který s sebou nese každá nadpřirozená bytost. Vlastně by se dal považovat za charakteristiku dané bytosti vyjádřenou pocity, pachy a obrazy, které bytost popisují. Stejně jako parfém zůstává "ve vzduchu" i po nějakou dobu poté, co už bytost místo opustila. Peter je rodilý Londýňan, ale najednou své město začíná poznávat z úplně jiné stránky a zjišťuje, že i když se něco jeví naprosto normálně, příčina může být hluboce za hranicemi běžné reality.

Celou knížku provází až překvapivě dobrý mix fantazie a reality dnešního Londýna a nakonec i jeho historie. Existence nadpřirozených bytostí a jejich činy se prolínají s běžným vyšetřováním, rouhodně nejedná se o dva striktně oddělené světy. "Obyčejní policisté " spolupracují s Peterem a Nightingalem a dohromady tvoří silný tým. Zároveň se samozřejmě neubrání jisté dávce skepse, která jejich počínání dodává na uvěřitelnosti. Do už tak zdařilého mixu přidejte trošku kouzel, studium starých knih, Královskou operu a odvěkou žárlivost mezi herci a dostanete napínavý příběh, který se rozvíjí po několika linkách současně, aby se na konci spojil zase v jedinou. Mě osobně si autor definitivně získal dvěma z hlediska příběhu naprosto nedůležitými věcmi, Několikrát se  v knize mluví o zajištění "královnina míru", což považuji za typicky britskou oddanost královně, která je sama o sobě obdivuhodná. Druhou je volba patrona anglické magie - Isaaca Newtona.

"Vítejte v Rozmaru," pozdravil mě Nightingale, "od roku 1775 oficiálním sídle anglické magie."
"A vaším patronem je sir Isaac Newton?"
Nightingale se usmál. "Byl naším zakladatelem, a jako první systematizoval praktikování magie."
"Já se učil, že stál u zrodu moderní vědy."
"Stál za obojím. Taková je už povaha géniů."

A proč zrovna Řeky Londýna? Temži zná asi každý, ale co třeba Fleet, Tyburn, Beverley Brook, atd. Snaha o získání nadvlády nad páteří celého Londýna se vine celou knihou a nejedná se o boj ledajaký. Ale víc už prozrazovat nebudu...

Originální obálka vs. německé a české vydání


Další knihy série:

  • Moon over Soho (vyšlo česky - Měsíc nad Soho, ARGO 2016)
  • Whispers Under Ground (české vydání se připravuje - Šepot podzemí, ARGO pravděpodobně 2016)
  • Broken Homes
  • Foxglove Summer
  • The Hanging Tree (vyjde v červnu 2016)